Deník

Podle poznámek z deníku sepsal Luky

Členové:

Tomáš, Rady, Eva, Bradley, Lukáš

Pá 20.7.

Po jenom půlhodinovém!!! nakládání vyrážíme ve vypůjčeném voze Škoda Felicia. Škopovo auto, kterým jsme měli jet původně, je totiž stále v opravně. Nabrali jsme benzín v Praze a pak plnou parou na Plzeň. Hranice jsme překročili v Rozvadově. Jeli jsme po dálnici kolem Norimberka směrem na Lucemburk. Ve 4 hodiny ráno jsme zastavili na odpočívadle, kde jsme přespali.

So 21.7.

Po pěti hodinách spánku a snídani opět nasedáme do auta a jedeme na Lucembursko, kam jsme vjeli v poledne. Hned za hranicemi bereme benzín, který je levnější než u nás. Město Lucemburk vypadá jako německá města. V centru mají spoustu různě pomalovaných krav z umělé hmoty. Tak si je samozřejmě fotíme.  Prošli jsme střed města, katedrálu a jeli dál. Překročili jsme hranice Belgie. Z dálnice jsme odbočili na Viton. Před ním jsme si dali pauzu na odpočívadle a všichni na chvíli usnuli. Pak jsme překročili francouzské hranice a jeli na St. Quentin. Spali jsme za Amiens u pole s hráškem.

Ne 22.7.

Ráno jsme vyrazili později, potřebovali jsme dospat deficit z pátku. V Rouen jsme měli autoprohlídku přístavu a viděli jsme katedrálu. To bohatě stačilo. Naštěstí nebyl v autě žádný hnidopich typu Járy. Trochu jsme se motali, než jsme našli výjezd na Caen. Pak dále do Colleville-sur-mer, kde je pláž Omaha. Je tam celý komplex, památníky, hřbitov amerických vojáků, plán vylodění atd. Prošli jsme pláž a podívali se tak do bunkrů nad pláží. Popojeli jsme do další vesnice Point du Hoc, kde je muzeum vylodění, mají tam vyloďovací člun, dělo, zbytky letadla a další zajímavé věci z moře. O kus dál u pláže je spousta rozbořených německých bunkrů. Prolezli jsme co se dalo. Pak jsme se rozhodli navštívit Mont St. Michel. Je to hrad a městečko na skále, za přílivu obklopené vodou. Za odlivu je všude kolem pláž. Město jsme si prohlédli, ale hrad byl už uzavřený. V osm hodin večer nastal příliv. To byla rychlost, s jakou voda zaplavovala okolí. Ze St. Michel směrem na jih a přespali jsme u Riennes na kukuřičném poli. Vypili jsme zbytek pivek.

Po 23.7.

Ráno jsme se vydali na obhlídku Riennes. Koupili jsme si parkovací lístek na 10 minut a zůstali jsme tam hodinu a půl. Byli jsme v kostele a přilehlém parku, kde byla voliéra se spoustou ptáků. Pak jsme přešli ke katedrále na náměstí. V centru stojí středověké domy a vypadá to dost dobře. Pokračovali jsme dál na jih. Zastavili jsme na koupání v La Rochelle. Konečně v moři. Je sice maličko špinavý, ale aspoň vyhřátý. Pak stále směr jih přes Bordeaux k největší evropské duně. Cestou Rady ztratila knížku, kterou si omylem na odpočívadle položila na střechu auta. V noci jsme dojeli k duně, uvařili večeři a pak jsme vylezli nahoru a přespali na největší evropské hromadě písku.

Út 24.7.

Po probuzení jsme slezli dolů, poodjeli několik km na pláž a tam se zdrželi asi 2 hodiny. Všichni jsme se trochu přismahli. Podél břehu byl dost silný proud, takže pokud člověk plaval co nejrychleji, tak zůstával na místě. Pak jsme pokračovali na jih přes Bayonne a zastavili v La Banne Oceanique v supermarketu. Koupili jsme si mimo jiné i 5l soudek vína. Dojeli jsme k pláži, kde jsou bunkry z války. Začínal zrovna příliv, tak byly super vlny. Vydržel jsme tam se Škopem dvě hodiny a byl jsem domlácený, jak po boxerským zápase. Vysprchovali jsme se a jeli směr Španělsko. Celý večer nám tekla z nosu a uší slaná voda:-)

Řídil tentokrát Bradley. Přejeli jsme hranice a najeli k benzínce. Šlo platit francouzskými franky, ale při placení byl neskutečný bordel, všichni na sebe křičeli a mávali. Domluva bude ve Španělsku obtížnější. Pak jsme projeli San Sebastian, zastavili u nějakého domu a tam se uložili na noc.

St 25.7.

Jeli jsme podél pobřeží po klikaté silnici nad mořem.  Udělali jsme autoprohlídku Bilbaa (nic zvláštního). Další zastávkou bylo město Santander. Navštívili jsme klášter a prošli staré město až do přístavu. Dál jsme pokračovali po  pobřeží po dálnici. Zatáhlo se. Na dálnici se utvořila zácpa, tak jsme odbočili na souběžnou silnici a tam si udělali piknik. Viděli jsme odtud bouračku na dálnici. U Torrellavega jsme odbočili na vyhlídkovou silnici. Jeli jsme mezi skalami, pod námi byla říčka Rio Cares. Na jednom místě jsme zastavili, dolů k řece vedli schody a podél ní betonový chodníček. Říčka vypadala super. Utábořili jsme se tam a povečeřeli. Rozdělali jsme oheň a popíjeli víno.

Čt 26.7.

Ráno jsme se všichni kromě Bradleyho umyli v řece. V jednom městě cestou jsme vyměnili peníze. Pak jsme zamířili do Oviende. Nechali jsme auto v centru na žluté čáře. Prohlídli si střed města a nakoupili něco k jídlu. Když jsme přišli na místo, kde jsme nechali auto, tak tam nebylo. Museli ho odtáhnout, protože bylo dobře jištěné proti zlodějům. Hledali jsme policii, ale Španělé vůbec nemluví anglicky nebo francouzsky. Pak jsme narazili na staršího četníka, ten nás vzal na stanici, Škopek s nimi jednal. Dozvěděl se, kde máme auto, zavolali nám dokonce taxika, který nás tam dovezl. Jel jsem já, Rady a Škop. Auto jsme vyplatili, částečně v dolarech, protože jsme neměli tolik peset. Bylo to 41 USD. Ve fondu je ještě dost peněz na několik pokut. Dojeli jsme pro zbytek osazenstva a jeli na Santiago. Ubytovali jsme se na louce obklopené živým plotem. Bylo chladno, tak jsme rozdělali stan.

Pá 27.7.

Dojeli jsme do Santiaga, kde jsme tentokrát auto nechali na placeném parkovišti. Santiago je koncové město svaté pouti. Bylo vyhlášeno svatým městem. Byli jsme se tedy podívat do kostela na bohoslužbu, prohlídli si centrum, nakoupili čerstvý chléb. Odtud jsme jeli pořád směr jih až do Portugalska. Trochu jsme bloudili, až jsme dojeli na pláž. Byl strašně studený vítr, tak jsme jen popojížděli od pláže k pláži, než jsme našli vyhovující. Kvůli větru jsme úplně promrzli a voda byla taky ledová, tak jsme se aspoň opalovali mezi plátěnými přístřešky a osprchovali se ve sprše. Nakoupili jsme v supermarketu a tradičně dlouho jsme hledali místo na spaní. Je to tam jedna souvislá vesnice, tak jsme projezdili spoustu kilometrů až jsme zajeli za nějakou asi školku a spali na parkovišti někde před Barceosem. Opět jsme koupili soudek vína, tak jsme zpestřili večer.

So 28.7.

Z nocležiště jsme už v 9.30 vyjeli do Porta. Byla pěkná zima a mlha. Naštěstí se před Portem vyjasnilo. Zaparkovali jsme u nějakého kostela, naštěstí se v sobotu nemusí platit parkovné. Viděli jsme radnici, nádraží s modrýma kresbami, kostel na vršku nad městem. Nejhezčí bylo staré město nad přístavem. Křivolaké uličky, schůdky, nějaká paní smažila na schodech ryby a samozřejmě všude kočky. Z přístavu jsme stoupali zase nahoru kolem jiných památek. Viděli jsme taky svatbu před kostelem.

Z Porta jsme zamířili do pohoří Serra da Estrela. Cestou jsme stavili u McDonalda a u benzínky, kde jsme načepovali vodu. Ta ale strašně smrděla, tak jsme jí u další benzínky vyměnili, ale ta taky nebyla nic moc. Hory vypadaly úžasně, jeli jsme po úzké silničce ve svahu, porostlé jsou borovicemi a vysokou travou, občas byl les. Minuly jsme několik pramenů, kde jsme nabrali konečně dobrou a čistou vodu. Vyjeli jsme až do 1300 m.n.m. a zase sjeli do městečka Manteigas. Odtud jsme opět stoupali po silničce na nejvyšší vrchol Portugalska – Malhao( 1991 m.n.m.). Těsně pod vrcholem Bradley zjistil, že nemá atlas, že ho asi zapomněl na poslední zastávce, kde fotografoval. Vraceli jsme se 2-3 km a uviděli dva maníky, jak jdou s naším atlasem, tak jsem si ho zase vzali zpátky. Vyjeli jsme tedy konečně na vrchol, kde je asi hvězdárna(aspoň to tak vypadalo) a několik polorozbořených budov. Hodně tam foukal studený vítr, tak jsme si udělali vrcholovou fotku a zbytečně to tam neprodlužovali. Sjeli jsme kus od vrcholu směrem na Covilha a zastavili na odpočívadle. Byl tam i pramen, povečeřeli jsme a rozdělali oheň. Zase jsme popíjeli a šli spát.

Ne 29.7.

Ráno jsme sjeli do Covilha po úzkých prudkých uličkách. Další cíl byl nejzápadnější cíp Evropy. Bylo hrozné horko, u moře je příjemněji. Nepodařilo se nám vyhnout se dálnici, tak jsme museli platit. Z dálnice pak strašnýma silničkami a mezi vesnicemi. Cestou jsme naloupili hrušky a víno, mohlo být zralejší. Nakonec jsme dojeli do Cabo da Roca – konce Evropy. Spousta turistů, i japonci, což signalizovalo vysokou turistickou úroveň. Na fotografii u památníku se stála fronta. Tak jsme se museli taky vyfotit. A jeli jsme dál do Lisabonu, až přímo do centra na náměstí Placa da Comércio. Zaparkovali jsme u přístavu. Zašli jsme do nejstarší čtvrti. Lisabon postihlo zemětřesení v 19.stol a moc toho nezbylo. Byli jsme v katedrále ze 14.století , postavená na původní maorské mešitě. Ve staré čtvrti byly zrovna vykopávky, město založili prý féničané, pak tam byli řekové, ale to se z těch kamenů dalo těžko poznat. Z hradu zbyly jenom hradby a věže. Cestou k autu se nám jeden přičmoudlík snažil prodat hašiš, ale nepochodil. Přejeli jsme nejdelší evropský most, oficiálně má měřit 17 km, ale podle našich měření má jen 12,5km. To je pěkný podvod!!

Projeli jsme Setúbal a už v noci zastavili v korkovém háji se spoustou komárů a mravenců.

Po 30.7.

Hned po snídali (10:00) jsme vyjeli na Sines. Tam jsme si našli pláž a tři hodiny surfovali na vlnách a stavěli megahrad z písku. Dál jsme pokračovali na Agalve, což je nejjižnější část Portugalska. Zastavili jsme v Lagosu. Všude plno Němců a Angličanů, tržiště s cetkami. V centru jsou zachovalá část hradeb, přístavní pevnost byla bohužel zavřená. Bylo strašlivý vedro, se západním pobřežím se to nedá srovnat. Udělali jsme nájezd na supermarket a na kraji města u zahradnictví jsme se pod palmami v květináčích konečně najedli. Rozhodli jsme se, že se vykoupeme na Praia de …, ale cestou jsme pěkně bloudili. Na mapě byly vyznačeny tři malé vesničky a přitom jsme byli v ohromném turistickém centru. Hrůza. Na pláži neměli ani sprchy, tak jsme to tam moc neprotahovali. Jeli jsme na Silves a někde v půli cesty byl odbočka na asi parkoviště přehrazená řetězem. Místo na spaní ideální, velký rovný plac. Tak jsme jen zvedli řetěz a mohli se ubytovat. Opět spousta komárů, takže jsme ve stanech.

Út 31.7.

Trochu jsme si pospali a pak jeli do Silves, kde je zřícenina maorského hradu. Bohužel si vymysleli vstupné, tak přišli o naši návštěvu. Aspoň jsme si ho z dálky vyfotili. Uvnitř stejně nic není. Další cíl měla být Tavira, jedno z nejhezčích městeček a pláží na jihu. Ve skutečnosti bordel, ucpaný silnice, miliony turistů. Značení je taky hrozný, než jsme našli cestu na pláž, objezdili jsme půlku města. Nakonec jsme zjistili, že na pláž se dostaneme jenom lodí. Tak se nikam nejelo. Místo pláže jsme byli v supermarketu a jeli na Praia da Monta Rosa. Nasbíral jsem pár mušlí a všichni jsme se připekli. Pak už směr španělské hranice. U benzínky jsme utratili poslední escudos a na dálnici minuli nápis Espaňa. Z dálnice jsme odbočili asi 40 km před Sevillou a hned u výjezdu bylo odpočívadlo s ohništěm. Měli jsme totiž už málo plynu v bombě, tak jsme vařili na ohni. Bradley si připálil chlupy na ruce. Když jsme po večeři už skoro vybalili, začala se sjíždět k vedlejším stolkům místní mládež, vytáhli agregátor, suda, pustili světla a jejich hroznou španělskou muziku. Radši jsme přejeli kus jinam, kde byl klid. Opět jsme rozbalili stan.

St 1.8.

Ráno jsme jeli do Sevilly. Zaparkovali v podzemních garážích v centru. Vyměnili jsme peníze. Od turistických nahaněček jsme dostali mapku. Navštívili jsme hlavní palác, uprostřed má fontánku, samá mozaika. U katedrály nás otravovali cikánky, že nám přečtou osud z ruky. Co z toho, když by to bylo ve španělštině. Další cíl byla Granada se zámkem Alhambra. Vstupné je dost drahý – 5000PST(asi 1000 Kč). Ze začátku jsou jenom zahrady a základy budov, dál už je pevnost a domy se suvenýry. Nejlepší v Alhambře je hlavní palác. Ve stěnách jsou vytesávané ornamenty, všude jsou bazénky, zahrady, kanálky, nádherná okna. Celý palác je hrozně veliký. Už jsem neměl sílu na prohlídku dalších zahrad.

Pokračovali jsme po dálnici do Murcii. Před ní jsme na odpočívadle uvařili a na dalším odpočívadle, ikdyž  trochu znečištěném, jsme přespali.

Čt 2.8.

Bez snídaně jsme jeli přes Murciu do nějakého města a v supermarketu nakoupili. Celý den jsme jeli. Bylo hrozné vedro, ve stínu okolo 40^oC. Trasa vedla přes města Villena, Valencia, Teruel. Krajina středního Španělska je hodně hornatá a vysušená. Rostou tam maximálně olivy. Cestou jsme viděli několik hradů a historických měst. Našli jsme odpočívadlo s vodovodem, mohli jsme se umýt. Samozřejmě kromě Bradleyho, který to považoval za zbytečné. Další zastávka byla u vodní nádrže, voda maličko smrděla, ale to nám nezabránilo se vykoupat. Večer jsme skončili u přehrady 40 km od Andorry.

Pá 3.8.

Ráno příjezd do Andorry. Prohlídka a načerpání zásob(alkoholu). Kufr je zpola naplněn alkoholem, je zde totiž bez daně. Vyjeli jsme k francouzským hranicím ve výšce 2408m.n.m. Nabrali jsme velice levný benzín. Nahoře se pasou horští koně a loudí po turistech. Mají trik, že se postaví za auto, které pak nemůže odjet. Na francouzské straně Pyrenejí je totální mlha. Celníci si nás nevšímali. Dál jsme jeli na Carcassone podívat se do citadely. Zaparkovali jsme u starého mostu a šli nahoru do pevnosti. Rady bylo špatně, tak zůstala v autě. Potkali jsme úplně náhodou Roberta a jeho dva kamarády. Dáda byla zrovna přepravována letadlem do Čech se zánětem ledvin. Pevnost jsme celou prolezli, je nádherná, akorát moc lidí. Škopkovi se udělalo špatně, tak odešel k autu. Měl slušnou horečku, raději řídí Bradley a Eva. Jeli jsme na Bezin a Millau. Dali jsme si přestávku na odpočívadle v kopcích. Odtud řídil zase Škop. Někde za Mendez jsme v noci zastavili na odpočívadle a hned usnuli.

So 4.8.

V noci nás probudili štěkající psi, ale ignorovali jsme je. Byli jsme ve výšce okolo 1000mnm a byla hodně zima. Po snídaňových hodech jsme vyjeli na Le Puy, pak Lyon. V Carrefouru  jsme udělali obrovské nákupy. Vezli jsme 30 litrů vína a ještě něco tvrdého alkoholu. Další cesta je Bourg, Coin-le-Sainier, Besancon, Belfort. V posledních dvou městech jsme viděli supr pevnosti, ale jen projíždíme. V Mulhouse jsme chtěli nabrat poslední benzín před vjezdem do Německa, měli jsme dost drobných franků. Všechny benzínky jsou již zavřené (je přece sobota!!). Fungují jen čerpadla na karty. Jedna těhotná Francouzska se slitovala a nabrala nám na svojí kartu a my jí dali peníze. Řízení se ujal Škopek, Rady navigovala. Během noci jsme projeli Německem. V Praze jsme vysadili Evu, pak do Jestřebí k Rady, doma jsem byl v šest ráno.

Auto tentokrát vydrželo bez obtíží, pokutu jsme platili jenom za špatné parkování. Z nemocí se všichni vyléčili. I Bradley se po návratu prý učesal a umyl. Takže expedice dopadla šťastně.