Kréta

Deník z Kréty

Podle poznámek z deníku sepsal Luky

Expedice Kréta 1998 aneb Jak se nám ztrácel Míla

Členové výpravy:

Tomáš (Škopek)  (T), Radka (R), Milan (M), Robert (B), Honza (H), Jana (J), Jára (O), Zuzka (Z), Jirka ( JS), Luky (L)

Sobota 22.8.

Největší skupina se postupně scházela na letišti v Ruzyni . M ,T a R už jsou dva týdny na cestě, poslední zprávy od nich přišly z Řecka a doufáme, že se sejdeme v Irákliu. Jirka pojede o týden později a snad se někde na Krétě sejdeme. Odlet byl kvůli silnému provozu asi o dvě hodiny odložen. Let proběhl naštěstí bez problémů a tak jsme po dvou a půl hodinách přistáli na letišti v Irákliu. Tam už nás čekali všichni tři čekali. Z letiště jsme zamířili na 2 km vzdálenou pláž, kde předchozí noc přespali T s R. Už během této krátké trasy jsme zjistili, že největším problémem bude váha našich batohů a vedro. Táhnout 20kg batoh ve třicetistupňovém vedru, a to bylo 6 hodin večer, není žádná slast. Na pláži jsme se samozřejmě hned vykoupali a pak se přesunuli na terasu prázdného domu a tam se rozložili. Večer jsme vypili vína a becherovku.

Neděle 23.8.

Ráno jsme vstali hodně brzy, protože nad námi vzlítala letadla a dělala hrozný bordel. Po snídani jsme okolo 10. hodiny vyrazili do Iráklia. Jeli jsme autobusem do centra města. Přešli jsme na další autobusovou zastávku směr Knossos. Vedro už bylo dost slušný. V Knossosu jsme měli dlouhou a vyčerpávající prohlídku pod vedením Mgr. Otčenáška. Poté jsme přejeli zpět do města. Koupili si melouny a udělali si siestu. Já s O. jsme šli hledat autobusové nádraží. Po kratším bloudění v křivolakých uličkách Iráklia jsme ho nalezli hned za hradbami. Stačili jsme se vrátit pro ostatní a dorazili jsme těsně před odjezdem autobusu do Agia Deka. Míla se nám těsně před nádražím ztratil a přitom šel 3 metry za námi!! Za hodinu a půl jsme dojeli do cílové stanice a vylezli do hrozného vedra. Kousek od Agia Deka jsou zbytky bývalého hlavního města Kréty z doby římské. Prošli jsme neplacenou část a ubytovali se v bývalém amfiteátru.

Pondělí 24.8.

Po snídani jsme vyšli po silnici směrem na Moires. Cestou jsme nakradli hrušky a hrozny vína, nakoupili v supermarketu a zjistili, že chodníky slouží hlavně k parkování, pro židličky, jen ne chodcům. Na Krétě totiž nikdo nechodí, odmala jezdí na skútrech a pak jen přesednou do auta a navzájem na sebe troubí. Za Moires jsme zalehli ve stínu olivovníku a trávili siestu. Po dvou hodinách jsme pokračovali dále po silnici. Míjeli jsme vinice, tak jsme se samozřejmě přecpali vínem. Došli jsme až k odbočce ke zřícenině paláce Faistos. Batohy jsme nechali dole u silnice, stejně je nikdo neukradne. Vylezli jsme na kopec k paláci. Byl krásně vidět z terasy, tak si většina, kromě O. a M.,odpustila prohlídku. První člen výpravy začal mít střevní potíže, tak se léčil česnekem a živočišným uhlím. Po dalších úmorných 6 km jsme došli do Timpaki. Nejdřív jsme nakoupili a pak šli hledat pláž, kde jsme chtěli přespat. To byla dnešní nejhorší část cesty. Šli jsme po silničce směrem k moři, ale nějaká paní nás upozornila, že se dostaneme pouze k vojenskému prostoru, tak jsme šli podle její rady a ocitli se mezi skleníky na polní cestě. Byla už úplně tma. Jen s O. jsem šel hledat přístup k moři, které jsme už slyšeli, ale nedalo se k němu dostat. Vrátili jsme k ostatním a naštěstí jsme odchytli domorodce, který nám ukázal správný směr. Vykoupali se v moři a udělali večeři.

Úterý 25.8.

Ráno hned po snídani jsme začali stavět na pláži hrad z písku, trvalo nám to celé dopoledne. Mezitím koupání. M. objevil sprchy, takže jsme se mohli umýt ve sladké vodě. Odpoledne jsme vyrazili opět na cesty. Cílem byla hora Psiloritis. Mířili jsme do hor přes malé vesničky, v jedné z nich nás místní zastavili a vyptávali se. Roberta vzal jeden kluk kus cesty na motorce. Po setmění jsme došli do Giorgiadi. Na silnici pod lampou jsme uvařili večeři. Domorodec nám přinesl škopek s hroznovým vínem. Pak jsme našli výklenek vedle silnice, kde jsme přespali.

Středa 26.8.

Vstali jsme ještě za tmy. Dnes jsme chtěli vystoupat na nejvyšší horu Kréty Psiloritis. Všichni pohromadě jsme došli do vesnice Kamaria. Tam jsme nechali Zuzku, Honzu, Janu a Roberta a bágly. Zbytek pokračoval jen s malými batůžky. Problém byl ale se značením turistických cest. Nemohli jsme najít ani začátek značené trasy. V nestřeženém okamžiku se nám ztratil Míla, který se pak objevil nad námi. Stoupali jsme lesem podél betonového kanálku a vodních nádržek. Najednou jsme vyšli z lesa a značení zmizelo úplně. Dál jsme lezli po skalách a traverzovali. Netušili jsme kde jsme. Pak jsi Jára všimnul hluboko pod námi pramene s napajedlem. Ten jsme objevili i na mapě. Najedli jsme se u něj a pokračovali teď už po cestě pořád nahoru. Pak jsme uviděli tu nejvyšší horu, ale byla příliš daleko na to, abychom na ní vylezli. Potkali jsme pastevce koz a od něj se dozvěděli, že do Kamaria musíme nazpátek. Skutečně jsme pak narazili na značky. Lezli jsme po svahu dolů a Míla si stěžoval, že ho bolí nohy a že si musí odpočinout. My ostatní jsme na něj čekali už v lese půl hodiny a Míla nikde. Nechali jsme mu vzkaz a sestupovali dolů. U poslední nádrže jsem se omyl a Míla nikde. Když jsme sestoupili do základního tábora, tak už tam Míla byl. Sešel nějakou strašnou cestou. V noci bylo docela chladno (na Krétu).

Čtvrtek 27.8.

Dnešním cílem bylo městečko Agia Galini. Opět jsme se rozdělili na dvě skupiny. Bob, Jana a Honza šli dolů přes Timpaki, zbytek po vrstevnici. Prošli jsme tři vesnice, odpoledne začalo být tradiční vedro. Na jedné křižovatce jel zrovna autobus do Agia, tak jsme nasedli. Hned jsme šli do přístavu a na pláž hledat ostatní. Robert byl u doktora se spálenými zády a spí v hotelu. J.a H. jsou ubytovaní v kempu. Byl jsem na gyrosu ve městě. Večer jsme na pláži pili víno a Míla byl pařit do rána po barech.

Pátek 28.8.

Včera jsem od Čechů, které jsme potkal na pláži zjistil, že celou dnešní cestu můžeme jet lodí a docela levně(1000 DRX na jednoho). Tak jsme ráno našli loď a v 10.30 vypluli. Po necelé hodině plavby najednou zastavila v zátoce kus od pláže. Byla to naše zastávka a vystupovali jsme do vody po žebříku na přídi. Hned jsme se šli koupat. Míla objevil jeskyně nad zátokou, kam jsme se uchýlili před vedrem. Potápěli jsme se v malém zálivku. Večer jsem se šel s mílou vysprchovat k taverně. Dali jsme si rovnou večeři – ryby a salát. Přespali jsme nad zátokou.

Sobota 29.8.

Šli jsme podél pobřeží, občas přelezli kamenné hřbety až k zátoce Preveli. Je to přírodní rezervace, protéká tudy říčka kaňonem a vlévá se do moře. Zůstali jsme přes noc a spali přímo na pláži na lehátkách.

Neděle 30.8.

Bez snídaně jsme vylezli nad zátoku a pak jsme po silnici přišli ke klášteru Preveli. H. aj. šli dovnitř, ostatní jsme na ně čekali v sedle nad klášterem. S Robim se mi podařilo stopnout auto a dojeli jsme až do Plakiasu, kde jsme chtěli zůstat dva dny a počkat na Jirku, který přiletěl na Krétu v sobotu. Našel jsme místo na spaní, na konci pláže pod stromy. Zbytek dne jsme strávili opalováním, bitvou ve vodě a surfováním na vlnách. Večer Jirka skutečně přijel, tak jsme se trochu zlili.

Pondělí 31.8.

S Járou jsme šel ráno nad město do zbytků pevnůstky. Pak jsme přáli Mílovi k narozeninám. Jinak jsme opět jenom plavali, opalovali a vyvalovali se na pláži.

Úterý 1.9.

Brzy ráno jsme vyrazili z Plakiasu podél pobřeží. Pokračovali jsme po polní cestě, která se najednou ztratila. Udržovali jsme směr nahoru do sedla. Trochu jsme poničili nějaký ploty a stavili se načepovat vodu u bači. Museli jsme odehnat ovce od napajedla. Dál jsme šli po silnici. Část výpravy si zkrátila cestu přes kopec, kde R. kopnul osel. Pak jsme stopli maníka s náklaďáčkem, který nás nadvakrát svezl zpět k moři. Šli jsme podél pobřeží, ale cestu nám přehradil plot. Tak jsme ho zprůchodnili. Nechápu, jak si někdo může oplotit kus pouště. Pak byl v cestě další plot. Opět překonán. Takhle jsme se chvíli plahočili mezi ploty, až jsme se doptali na cestu ke Frangocastelo. Bylo hrozný vedro. Sedli jsme si na oběd do taverny. Po obědě jsme si prohlídli pevnost Frangocastelo, založenou 1371. Zbytek dne jsme se koupali a potápěli na malé pláži poblíž pevnosti. Během večeře přišel dědek z nedalekého domku a prudil. Tak jsme se tedy přesunuli kousek stranou. Poprvé během našeho pobytu se objevili mraky.

Středa 2.9.

Celou noc foukal strašný vítr. Ráno se Robert Járy ptal, jestli se dostatečně zatížil, že ledvinka nestačí:-) Nasnídali jsme se u obchodu a za silného protivětru šli do Hory Sfakion. Asi 3 km od Sfakionu zastavil u restaurace tranzit s německými turisty, který řídila Češka. Dali jsme se s ní do řeči a ona nás odvezla do Sfakionu. Našli jsme pláž, nacpal jsme se gyrosu v taverně a zřídili jsme ležení u zříceniny nad městem. Odpoledne jsem hlídal batohy a studoval trasu. Ostatní byli ve městě a koupali se. Na večeři jsem s M. a JS. zašel na gyros a pivko.

Čtvrtek 3.9.

Brzy ráno odjel Honza s Janou. My ostatní jsme šli směrem na Samarii. T. a R. stopli auto, které je odvezlo jinam než jsme plánovali a M. se zase v okamžiku, kdy ho nikdo nehlídal začal škrábat do kopce s tím, že si zkrátí cestu mezi serpentinami. Turistická trasa ale vedla jinudy, tak se M. z posledních sil vydrápal do vesnice v 800m.n.m., kde se setkal s R. a T. My ostatní jsme správně odbočili na stezku, byla částečně vytesaná do skály, vedla přes pláž kde vyvěraly prameny, až jsme došli do Loutro. Usadili jsme se u zříceniny bašty, na dohled je antický přístav Finix. Ztracenci se objevili zrovna když jsme byli v kavárně. Prohlédli jsme okolí, taky maják a zbytky pevnosti, kde chrápali ovce a někdo si tam zřídil posilovnu. Plavali jsme pak na ostrůvek a už se jenom poflakovali.

Pátek 4.9.

Ve tři hodiny v noci nás probudila skupinka čtyř opilých němců a dělali bordel až do 4 hod. Tak jsme jim to v 7 ráno, když jsme vstávali pěkně oplatili. Z antického města Finix vůbec nic nezbylo. Šli jsme po turistické trase, pěkně jsme si zašplhali a pak podél pobřeží až ke kapličce Agios Pavlos. Odtud po pláži za úmorného vedra až do Agios Roumeli, kde ústí soutěska Samaria. V přístavu jsme vlezli do první taverny, měli výborné Souvlaki pita. Utábořili jsme se pod stromem a odpočívali. Šel jsem se koupat, pláž i voda nic moc. Škopek se exhiboval před celou lodí. Říkal taky, aby mu nějaká holka omakala klobásu:-)

V noci nad námi lítalo strašně moc netopýrů.

Sobota 5.9.

Hned po rozednění jsme vyrazili do Samarie. Platí 1200 DRX. Soutěska je nádherná, uprostřed teče potok a lemují ji vysoké skály. Občas jsou podél cesty prameny. Po několika km se řeka ztrácí a najednou je ticho. Asi v půlce soutěsky je stará vesnice Samaria. U ní začíná borovicový les a úzké klikaté cestičky. Poslední 3 km vedou do hodně prudkého kopce. Konec je ve výšce nad 1200 m.n.m. a celková délka je asi 14 km.Zašli jsme do restaurace a odpočívali. Pak jsme šli po silnici směrem k soutěsce Sougia, která nás měla svést zpět k moři. Nakradli jsme hrušky. Přespali jsme u kostelíku. S mílou jsme si postavili stan, nebylo už takové vedro (11,7^oC)

Neděle 6.9.

Po ranní polévce jsme ze silnice odbočili na polní cestu, která se pak úplně ztratila. Našli jsme nějakou starou kamennou cestu, která nás kupodivu dovedla přesně kam jsme chtěli,tj. na okraj soutěsky. Není tak hezká jako Samaria. Pak zbývalo ještě kus cesty po silnici do města Sougia. S Jirkou jsme stopli ženskou, která nás tam vzala autem.

V Souvis jsme zjistili, že do naší další zastávky jede trajekt a stojí málo. Odslizili jsme se na pláži a čekali na loď. Přijela se zpožděním. Jeli jsme na nejvyšší palubě. Přistáli jsme v Paleochora. Našli jsme místo na spaní-dokonce na trávě. Když jsme hlídal batohy, přišla řecká důchodkyně a něco lamentovala, ale protože jsme jí nerozuměl, tak jsme jí ignoroval a jí to přestalo bavit. Večer jsme byli ve městě na večeři. Viděli jsme v dálce lasery, tak jsme tam museli jít. Bohužel tam nikdo nebyl. Cestou k laserům po pláži Míla uviděl velkého psa, který zavyl. M. vzal kámen a šel k němu až si všimnul ustrašeného párečku, který se k sobě strachy tisknul před titánskou postavou s kamenem v ruce.

Pondělí 7.9.

Pořádně jsme se prospali, protože byl den volna. Přešli jsme na druhou stranu poloostrova, nakoupili v úžasně levném supermarketu. Celý den válení,koupání. Večer jsme vyrazili do další vesnice ležící na trase. Na konci cesty byla už pěkná tma, a tak jsme hledali místo na přespání. Jirka s Robem jeli kus stopem a řidič jim řekl,aby si dávali pozor na Albánce. Při hledání místa jsme přišli mimo jiné na skládku, Míla svým řevem probudil celou ves, až jsme konečně uviděli turistickou značku. Kus od ní byla pláž, kde jsme přespali.

Úterý 8.9.

Ráno kolem nás stříleli Řekové z pušek. Tak jsme raději šli, než to někomu ustřelí špatným směrem. Značená trasa vedla podél pobřeží. S Járou jsme došli ke studni, ale byla v ní slaná voda. Cestou jsme ztratili JS.,B.a Z. Lesíkem jsme došli až k pobřeží a pak po kamenech až k ostrůvkům Elafonisi. Tradičně jsme vlezli do taverny. Dorazil i zbytek výpravy. Pak jsme se procházeli mezi ostrůvky. Voda je tak mělká, že je nejvýš do pasu.

Odpoledne odjížděl autobus do Kasteli na severním pobřeží. Cesta vedla přes hory po křivolakých silničkách a tunely. V Kasteli jsme se utábořili na pláži a večer jsme šli do města.

Středa 9.9.

Míla odjel brzy ráno do Iraklia, tzn. že se definitivně ztratil. My ostatní jsme se koupali a po obědě jeli autobusem do Chanie. Nejhezčí je centrum okolo přístavu, kde jsou staré úzké uličky. Další zastávka byla Giorgioupulis.  Odtud jsme šli k největšímu krétskému sladkovodnímu jezeru, kde jsme zůstali na noc.

Čtvrtek 10.9.

Rozdělili jsme se na skupiny. T. a R. jedou do Iraklia, protože musí v pátek stihnout trajekt do Itálie, B. a JS. jedou do Rethymna a počkají na nás. Já se Z.a J. jsme zůstali u jezera a povalovali se. Míla psal, že potřebuje peníze. 

Pátek 11.9.

Hned po probuzení koupel v jezeře a pochod na autobus do Rethimonu. Měli jsme domluvený sraz s B. v benátském přístavu. Jirka odjel do Iraklia. Robi přišel samozřejmě pozdě. Spali s Jirkou u citadely a věci si nechali v Beach klubu. Nechali jsme je tam taky a šli na prohlídku starého města. Většinou pochází z 15. a 16.století, kdy tam byli benátčani. Do citadely jsme kvůli vysokému vstupnému nešli. Odpoledne jsme strávili na pláži a blbnuli ve vlnách. Na noc jsme zůstali mezi lehátky na pláži. Připojil se k nám černý pes.

Sobota 12.9.

Nasnídali jsme se na lavičce. Cestou na autobusové nádraží jsme trochu bloudili. Vyjeli jsme do Iráklia. Navštívili jsme archeologické muzeum. Jirka už na nás čekal. V muzeu jsou původní fresky z Knossosu a model paláce. Pak jsme se jen snažili utratit zbývající peníze a dofotit filmy. Přejeli jsme na letiště, kde k nám přišla letuška nebo delegátka, že pan Skřivánek na nás čeká u odbavovacích míst. Tak jsme byli opět kompletní a mohli letět. Letadlo mělo pro změnu zpoždění. Let proběhl v pohodě, akorát nějaký dědek za mnou měl problém, že jsem si sedl a zakývala se sedačka. Při odletu bylo 35^oC, v Praze pršelo a bylo 13^oC.

Všichni jsme dojeli v pořádku. Škop s Rady o několik dnů později stopem taky. Tak to je asi vše.